výr, ob. expr. vejrat. Již stč., takto jen č.českýPříbuzné je zřejmě r.ruskývyp ‘bukač’, csl.církevněslovanskývypъ ‘racek’, jež je příbuzné s lot.lotyšskýūpis ‘výr’, sthn.starohornoněmeckýufo ‘noční sova’, vše z ie.indoevropský*ūp-, *up- onom. původu . Základem je onom. *ū napodobující hlas výra (srov. i něm.německýUhu ‘výr’), srov. i :výt. Č. koncové -r nejasné.