Kolo je plochá součást kruhového tvaru, která se může otáčet kolem svého středu. Může být volně otočné na pevné hřídeli, anebo pevně spojeno s otáčivou hřídelí. Kolo je podstatnou součástí vozidel a dopravních zařízení, protože valivý odpor je podstatně nižší než smykové tření. Teprve kolo také umožňuje pozemní dopravu s jinou než svalovou energií.
--
Praslovanské  . *kolo (gen. kolese) souvisí se staroperským. kelan   angl.
anglický wheel, řecky  kýklos  - cyklus, kolo, kruh - vše k indoevropskému . *ku̯el- ‘pohybovat se, otáčet se’.

Kola se však užívají i v mnoha jiných aplikacích, například jako mlýnská kola nebo kolotoče, jako součásti strojů, převodů a pohonů, jako kladky a setrvačníky nebo ozubená kola. Vynález kola, starý více než 7 tisíc let, je tak jedním z nejvýznamnějších v celých dějinách techniky.

Ložisko spojuje otáčivou a neotáčivou část (kolo a vůz). Není tedy archeologicky jisté, zda například kluzné ložisko[1] či valivé ložisko je či není starší vynález.