výskat, výsknout, výskot, zavýsknout. Souvisí asi sp .wiskać ‘hlasitě hvízdat’, r.d. vikat’ ‘plakat’, str.
staroruský viskati ‘ržát’, s./ch. víkati ‘křičet’, vıska ‘ržání, křik’, csl.
církevněslovanský vykanije ‘křik’. V těchto slovech asi splynuly dva psl.
praslovanský onom. základy *vy-, *vi-, k prvnímu srov. lot.
lotyšský ūkšuot ‘vřískat’ i  :výt,  :výr, k druhému např. něm.
německý wiehern ‘ržát’.