ob  předl., častěji předp. Všesl. (kromě slk., mak., b.) - p., r.
ruský ob, s./ch. jen předp. ob-,stsl. obь, obъ.Psl. *obь vzniklo asi splynutím dvo uie.předložek-ie.*obhi, z něhož je sti.abhí ‘k,přes’,lat.ob-(viz  :ob-), sthn.
starohornoněmecký bī (něm. bei), angl.
anglický by ‘u, při’(z oslabené varianty*bhi),s nazalizací sem patří sthn.
starohornoněmecký umbi ‘o’ (něm. um tv.), stir.
staroirský imb- ‘okolo’, lat.
latinský amb(i) ‘ob’ (srov.  :amputovat,  :ambulance), ř.
řecký amfí ‘kolem ,při ,u’(srov. :amfiteátr), a ie.
indoevropský *opi, *epi, z něhož je lit.
litevský ap- ‘o, ob-’, apiẽ ‘o’, ř.
řecký *epí ‘na, při, k aj.’ (viz  :epi-), sti.
staroindický api ‘ještě’ (HK). Srov.  :oba,  :obec,  :oblak.

 ob- předp. Z lat.
latinský ob- ‘ob-, proti-, za ap.’. Někdy s přechodovým -s- (viz  :obscénní,  :oscilovat), někdy splývá s následující souhláskou (viz  :ofenziva,  :okupovat,) K původu  viz ob.