oba čísl., obojí. Všesl. - p.
polský obaj, oba, r.
ruský óba, s./ch. ȍba, stsl.
staroslověnský oba. Psl. *oba odpovídá lit.
litevský abù tv. (z ie.
indoevropský *abho-), dále je příbuzné gót.
gótský bai, něm.
německý beide, angl.
anglický both (s ukazovacím zájmenem, vlastně ‘oba ti’), lat.
latinský ambō, ř.
řecký ámfō, sti.
staroindický ubhau, východiskem je asi ie.
indoevropský *ambho-. Zjevně souvisí s východiskem předl. :ob-‘ob, okolo’=‘z obou stran’