slout kniž. ‘nazývat se; být známý čím’, proslulý. R. slyt’, sln.
slovinský slúti, stsl.
staroslověnský sluti. Psl. *sluti, *slyti (1.os.přít. *slovǫ), původně ‘slyšet (na jméno)’, je příbuzné s lot.
lotyšský slūt ‘stát se známým’, korn.
kornský / kornvalský clewaf ‘slyším’, lat.
latinský cluēre ‘slynout’, alb.
albánský qúhem ‘jmenovat se’, dále např. i sthn.
starohornoněmecký hlūt ‘hlasitý’, angl.
anglický loud tv., ř.
řecký kléō ‘slavím’, arm.
arménský lu ‘známý’, sti.
staroindický śrutá- ‘slyšený, známý’, vše od ie.
indoevropský *k̸leu-‘slyšet’.Vizi :slynout, :slyšet,  :slovo,  :sláva,  :sluch. 

slynout kniž. P.slynąć. V č .novější útvar (od obrození) k  :slout,