skořápka, skořepina, skořepinový. Stč. skořipina, škořěpina, škořupina aj. I jinde jsou tvary roztodivné: slk.
slovenský škrupina, hl.
hornolužický škorpizna, p.
polský skorupa, skarłupa, r.
ruský skorlupá, s./ch. skòrupa, stsl.
staroslověnský skralupa. Východiskem je psl.
praslovanský *skorupa, případně *skorlupa (přikloněnídruhéčástiklup-,kteréjev :loupatap.,jemožnádruhotné),od*skora ‘kůže, kůra’ (srov. r.st. skorá ‘kůže’, s ln. skórja‘ kůra’).Příbuzné jel it.skarà ‘(větší) šála’, lot.
lotyšský skara ‘hadr’, něm.
německý Schar ‘zástup, oddíl’, vše z ie.
indoevropský *skora ‘něco odříznutého’ od ie.
indoevropský *(s)ker- ‘řezat’.Dále viz : kůra, :skořice, :škraloup.