a-2 předp. Z ř.řecký a- (před samohláskou an), označujícího zápor. Stejně jako lat.latinský in- a něm.německý un- pochází z ie.indoevropský *n̥-; plná střída je ve slov.slovanský ne- ( :ne) (A7, A6). Viz např. , ::analfabet, :anonym