dít zast. ‘říkat’. Stč. dieti, 1.os. přít. děju i diem. Ve slov.
slovanský jazycích dnes v tomto významu řídké (hl. dźeć, sln.
slovinský dejáti). Psl. *dě(ja)ti vychází z ie.
indoevropský *dhē- ‘položit, stavět’, pak ‘dělat’ a od toho ‘říkat’. Starobylost tohoto významového posunu dosvědčuje chet.
chetitský te- ‘klást’ i ‘mluvit’.