bečka. Dříve i bečva, odtud bečvář ‘kdo dělá bečky’. Všesl. (kromě luž.) - p.polskýbeczka, r.ruskýbóčka, s./ch. bȁčva (d. bȁčka aj.). Psl. *bъčьka je odvozenina od *bъči (gen. *bъčьve) (srov. csl.církevněslovanský*bъčьvь).Zřejměstarávýpůjčkabuďz germ.(sthn.všakdoloženojenbotahha, ježjetěžkozdrojem),čizromán.(vlat. *buttia, pozdnělat.pozdnělatinskýbuttis tv.),obojí jde k střř.středořeckýboũttis tv. Hláskoslovně málo jasné (ti͡ > č jen v části slov.slovanskýjazyků (B3)). Srov. :bedna,