vtip,vtipný,vtipálek,vtipkovat,důvtip, důvtipný, dovtípit se. Již. stč., jinak jen slk.
slovenský a p.
polský (dowcip). Nepříliš jasné. Možná souvisí se stč.
staročeský tiepiti, těpiti ‘nést, snést se’, pak by vtip bylo vlastně ‘co je vneseno (do člověka Bohem?), důvtip’. Hláskoslovně přijatelnější se však zdá spojení s r.d. típat’ ‘lehce udeřit, chytat, štípat’, ukr.
ukrajinský típaty ‘potřásat, bít’ (vedle toho dostépnyj ‘vtipný’), sln.
slovinský típati ‘dotýkat se’, vše od psl.
praslovanský *tip-, *tьp-, asi onom. původu.