čelo, čelní, čelný, čelit, čelenka, náčelník, průčelí. Všesl. - p.polskýczoło, r.ruskýčeló, s./ch. čèlo, stsl.staroslověnskýčelo. Psl. *čelo se obvykle spojuje s lit.litevskýkélti ‘zvedat’, lat.latinský-cellere tv., celsus ‘vysoký’, angl.anglickýhill ‘pahorek’ aj., vše k ie.indoevropský*kel- ‘čnít, zvedat se’. Méně pravděpodobné je spojení s germ.germánskýslovy označujícími ‘holou hlavu, lebku’, např. stisl.staroislandskýskalli, angl.anglickýscull