čeleď, čeládka, čeledín. Všesl. - p.
polský czeladź, r.
ruský čéljad’, s./ch. čȅljâd, stsl.
staroslověnský čeljadь. Psl. *čel’adь s původním významem ‘členové rodu se služebnictvem’ se obvykle interpretuje jako odvozené příponou -jadь od základu, kterýjeiv :člověk.Dálesporné.Spojovalo se se sti.
staroindický kula- ‘zástup, rod’ a ř.
řecký télos ‘vojenský oddíl’ (z ie.
indoevropský *ku̯el- ‘rod’ (A3)), dnes se však pro obě slova hledají etymologie jiné. O něco nadějnější je spojení s lit.
litevský kiltìs ‘původ, rod’, jež ovšem zase těžko oddělíme od kélti(s) ‘zvedat (se)’. Srov.  :Čech,  :čelo