říci, říkat, řečený, říkanka, říkadlo, pořekadlo, nařknout, naříkat, nářek, odříci/odřeknout, odříkat si, podřeknout se, prořeknout se, přeřeknout se, přeřeknutí, uřknout, vyřknout, vyříkat si, výrok, zříci se/zřeknout se, zařeknout se aj. Stč. řéci, p.st. rzec, r.st. rečí, s./ch. rȅći, stsl.staroslověnský
rešti. Psl. *rekti (B3) je příbuzné s lit.litevský
rėkti ‘křičet, ječet, řvát’, toch.tocharský (A či B)
B reki ‘slovo’, východiskem je ie.indoevropský
*rek- ‘křičet, mluvit’ asi - jako ve většině podobných případů-onom. původu.
Říci je knižní tvar, říct je tvar neutrální, spisovný