rána, ranit, raněný, poranit, zranit, zranění,ranhojič.Všesl.-p.rana,r. rána, s./ch. rȁna, stsl.staroslověnskýrana, vše ‘poranění’ (význam ‘úder, zvuk úderu’ je jen č.českýa slk.). Psl. *rana z ie.indoevropskýie.indoevropský*u̯rōnā je příbuzné s alb.albánskývarrë a sti.staroindickývraṇá- tv. (srov.i starší č.vrana ‘otvor na sudu’), vše jsou to odvozeniny od ie.*u̯er-‘roztrhnout, škrábnout’. Srov. i :vřed.