klíčit, klíček, vyklíčit, naklíčit, vzklíčit. Od stč.
staročeský klí (později klík, klíč, k tomu srov.  :hřebík,  :klih) ‘klíček, zárodek rostliny’ z psl.
praslovanský *kъlьjь  (tato odvozenina doložena jen v č.), základem je psl.
praslovanský *kъlъ (srov. p.
polský kiełek, sln.
slovinský kâl tv.). Dále viz  :kel, jehož původ je totožný. Klíček je vlastně‘ to, co se probíjí, prodírá ven (ze semene, ze země ap.)’.