klih ‘lepidlo živočišného původu’, klihový, klížit, kližka, přiklížit, rozklížit. Stč. klí (pozdějším přetvořením klíh, klih podobně jako klík u :klíčit, :žebřík). P., r.
ruský klej tv., b.
bulharský klej ‘smůla’. Psl. *klьjь je zřejmě variantou ke*glьjь(p., r.d. glej ‘jíl, hlinitá země’, s./ch. glêj ‘druh hlíny’), jež souvisí s něm.
německý Klei, angl.
anglický clay ‘jíl’, ř.
řecký glía ‘lep’ z ie.
indoevropský *glēi-.