všechen. Stč. veš, všě (ž.r.), vše (stř.r.), často s různými rozšířeními (podoba všechen vychází z gen. pl. všech, srov. i  :všecko,  :veškerý). Všesl. - p.
polský wszystek, r.
ruský ves’, sln.
slovinský vȅs, s./ch. sȁv (přesmyk), stsl.
staroslověnský vьsь. Kvůli zsl.
západoslovanský š a vsl., jsl.
jihoslovanský s se musí rekonstruovat psl.
praslovanský *vьchъ ‘všechen’ (ojedinělý doklad 3. palatalizace v kořeni slova (B1)). Odpovídá mu lit.
litevský vìsas, lot.
lotyšský viss, stpr.
staropruský wissa-, vše z ie.
indoevropský *u̯iso- (A8, B6), srov. i sti.
staroindický višu‘do různých stran’. Východiskem je asi ie.
indoevropský u̯i- ‘od sebe, různě’ (sti. ví- tv.), od něhož je jinou příp. tvořeno i sti.
staroindický víśva ‘všechen, každý’, stper.
staroperský vispa tv.