ves, víska, vesnice, vesnička, vesnický, vesničan(ka), náves. P. wieś, str.
staroruský vesь, sln.
slovinský vâs, stsl.
staroslověnský vьsь. Psl. *vьsь je příbuzné s gót.
gótský weihs tv., lat.
latinský vīcus ‘ves, osada, čtvrť’, ř.
řecký oĩkos ‘obydlí, domácnost,rod’,av.vīs-‘dům,ves,klan’,sti. víś- ‘bydliště, dům’, vše z ie.
indoevropský *u̯eik̸-, *u̯ik̸-, *u̯oik̸o- ‘dům, ves’. Z významů je zřejmé, že původně šlo o sídliště příslušníků jednoho rodu. Srov. i lit.
litevský viẽšpats ‘pán’, sti.
staroindický viś-páti ‘pán (domu)’ (k druhé části viz  :hospodář). Srov. i  :všechen.