1. stát, státní, státnost, státník, státnický, státnice, zestátnit. Podle moderních evr.evropský
jazyků (něm. Staat, fr.francouzský
état, it.italský
stato, angl.anglický
state) z pozdnělat.pozdnělatinský
status ‘stát, zřízení, poměry’, lat.latinský
‘stav, poměry’ (srov. status rei publicae ‘ústava’), a to od stāre ‘stát’ (viz :stát2)
2. stát, stání, stoj, stojatý, stojka, stojan, dostát, obstát, obstojný, postát, prostát, přestát, ustát, vystát, nepřístojný. Všesl. - p.polský
stać, r.ruský
stoját’, sln.slovinský
státi, s./ch. stòjati, stsl.staroslověnský
stojati. Psl. *stojati (1.os.přít. *stojǫ) (B9) vychází z ie.indoevropský
přít. tvaru *stƏ-i͡e/o-. Příbuzné tvary jsou v lit.litevský
stóju ‘stojím’ (inf. stóti), sthn.starohornoněmecký
stêt ‘stojí’ (ze *stajiÞ, inf. stên), osk.oskický
staít tv., lat.latinský
stō ‘stojím’ (ze *stāi͡ō, inf. stāre), stir.staroirský
(ad)táu ‘jsem’ (ze *stāi͡ō), av.avestský
stāya- ‘postavit’, vše jsou to útvary od ie.indoevropský
*stā‘stát’, od něhož je i lat.latinský
sistere ‘postavit’, ř.řecký
hístēmi ‘stavím’, sti.staroindický
tíšthati ‘stojí’, av.avestský
hištaiti tv., toch.tocharský (A či B)
B ste ‘je’ aj. - stavět