puntík, puntíček, puntíkový, puntíkovaný, puntičkář(ka), puntičkářský, puntičkářství. Dříve i punktík, punkt, puňkt (Jg). Přes střhn.středohornoněmecký
pun(k)t z lat.latinský
pūnctum ‘bod’, což je zpodstatnělé příč. trp. od pungere ‘bodnout, píchnout’. Srov. :punkce, :punc, :pointa