míhat (se), mihnout se, míhavý,  mihotat se, mihotavý, mihule. Všesl. - p.
polský migać, r.
ruský migát’, s./ch. mıgati. Psl. *migati (sę) souvisí s lit.
litevský miegóti ‘spát’ (pokud jd eo význam,srov. :mhouřit,  :mžourat,  :mžitky), východiskem je ie.
indoevropský *meigh-. Variantní kořen *meik- je v lat.
latinský micāre ‘míhat, škubat’ i v č.
český nář. mikat se ‘míhat se’. Původní význam byl’kmitat ,rychle se pohybovat’, odtud pak i ‘mít mžitky před očima, zavírat oči’. Srov.  :komíhat,  :mžik,  :mizet,  :mžít,  :mlha.