nebe, nebeský, nebešťan, podnebí, podnební. Všesl. - p.
polský niebo, r.
ruský nébo, s./ch. nȅbo, stsl.
staroslověnský nebo. Psl. *nebo (gen. nebese, pl. nebesa) je starobylý -s- kmen (odtud ještě dnes pl. nebesa, v č.
český v sg. přešlo k typu moře, v jiných jazycích zůstalo -o). Příbuzné je lot.
lotyšský debess tv.,lit.debesìs ‘mrak’,ř.néfos ‘mračné nebe’, sti.
staroindický nábhas ‘mlha, vlhko’ a chet.
chetitský nepiš ‘nebe’, vše z ie.
indoevropský *nebhos ‘mrak, mlha’ od *nebh- ‘mokrý, vlhký’, k němuž patří i něm.
německý Nebel ‘mlha’, lat.
latinský nebula tv.Zajímavájerůznámotivaceie. názvůnebe:zatímcovslov.,lot.ichet. je to od ‘mračné oblohy’, u lat.
latinský caelum i sti.
staroindický svargá- se vychází z původního ‘jasný, svítící’ (rozdíly v klimatických podmínkách?), lit.
litevský dangùs (srov.  :duha) a něm.
německý Himmel, angl.
anglický heaven znamená původně asi‘ klenba, příkrov’, ř.
řecký ouranós ‘vyvýšené místo’