slovo, slůvko, slovíčko, slovní, slovník, slovníkový, slovníkářský, slovníkářství, slovíčkařit, doslov, násloví, oslovit, oslovení, proslovit, proslov, úsloví, vyslovit, výslovný. Všesl. - p.polský
słowo, r.ruský
slóvo, sln.slovinský
slovô ‘rozloučení, odchod’, s./ch. slȍvo ‘písmeno’, stsl.staroslověnský
slovo (v jsl.jihoslovanský
sevespis.jazycepoužívajívevýznamu ‘slovo’ jiné výrazy - sln.slovinský
besêda, s.srbský
rêč, b.bulharský
dúma). Psl. *slovo (gen. *slovese) je příbuzné s ř.řecký
klé(u̯)os ‘slovo, hlas, řeč, sláva’,toch .Aklyw tv.,sti. śrávas ‘hlasitý křik, chvála’, vše z ie.indoevropský
*k̸leu̯os od *k̸leu- ‘slyšet’