ruka, ručka, ručička, ruční, ručnice, ručník, rukáv, rukávník, rukavice, ruka
vička, rukavičkář, rukavičkářství, ručkovat, přeručkovat, područí, náruč. Všesl. - p.polský
ręka, r.ruský
ruká, s./ch. rúka, stsl.staroslověnský
rǫka. Psl. *rǫka (B7) odpovídá lit.litevský
rankà, lot.lotyšský
ruoka, stpr.staropruský
rancko tv. a asi i pozdnělat.pozdnělatinský
branca ‘tlapa’ (asi z galštiny, srov. :branže), východiskem by bylo ie.indoevropský
*u̯ronkā ‘tlapa, ruka’, vlastně ‘to, čím se sbírá, uchopuje’ od ie.indoevropský
*u̯renk- ‘sbírat’ (srov. lit.litevský
riñkti tv.), původně asi ‘kroutit, vinout’, od ie.indoevropský
*u̯er- tv.