den, denní, deník, rozednít se. Všesl. p.
polský dzień, r.
ruský den’, s./ch. dân, stsl.
staroslověnský dьnь. Psl. *dьnь souvisí s lit.
litevský dienà, sti.
staroindický dína- tv. i s druhou částí gót.
gótský sinteins ‘každodenní’, lat.
latinský nūn-dinus ‘devítidenní’, vše z *dei-n, *din-, rozšířeného ie.
indoevropský kořene *dei- ‘svítit, zářit’ (srov. lat.
latinský diēs‘ den’).Původně
tedy jen ‘světlá část dne’