oko, očko, očičko, oční, očnice, očitý, okatý, okáč. Všesl. - p.polskýoko, r.zast. óko (jinak glaz), s./ch. ȍko, stsl.staroslověnskýoko. Psl. *oko(gen.očese)jepříbuznéslit.akìs, lot.lotyšskýacs, gót.gótskýaugō, něm.německýAuge, angl.anglickýeye, lat.latinskýoculus (zdrobnělina), alb.albánskýsy, ř.řeckýō̺ps, arm.arménskýakn, sti.staroindickýákši, toch.tocharský (A či B)A ak, vše z ie.indoevropský*oku̯- ‘oko’ (A3).