těšit, potěšit, potěšení, utěšit, utěšený, útěcha ,bezútěšný, natěšený. Všesl. - p.
polský cieszyć,r.téšit’,ch .tjȅšiti,s.
tȅšiti , stsl.
staroslověnský utěšiti. Psl.*těšiti je kauzativum od základu, z něhož je i :tichý, původní význam tedy byl ‘způsobit, že je někdo tichý, tišit, konejšit’. 

těšínský - starší tvar od těšit se - způsobující potěšení