rozmar, rozmarný, rozmařilý, rozmařilost. Jen č.českýStč. rozmářěnie ‘oslabení, malátnost’, rozmařělý ‘ochablý, malátný’. Nejspíš z :roz-a základu ,který je v :mařit (srov. stč.staročeskýmářěti ‘mdlít, ochabovat’).Vývoj v ýznamu u staršího rozmařilost byl ‘ochablost, malátnost’ → ‘lenost’ → ‘marnotratnost’, rozmar s dalším posunem významu je asi až od obrození.