chvála, chválit, pochválit, pochvala, pochvalný,
vy(na)c hválit, schválit, chválení, chvalitebný. Všesl. - p.polský
chwała, r.
chvalá, s./ch., sln.slovinský
hvála, stsl.staroslověnský
chvala.
Psl. *chvala je málo jasné. Výklady
spojující se slovy onom. původu jak sti.staroindický
svárati ‘zní, zvučí’ (z ie.indoevropský
*su̯el/*su̯er-,
ze stejného základu by pak
mělo být i významově opačné *chula
‘pohana’), či se stisl.staroislandský
skvala ‘volat’ jsou
málo přesvědčivé. Možné je převzetí z
írán. x
var- (srov. av.avestský
x
varƏnah- ‘sláva’)
se změnou r > l v jazyce Skytů či
Alanů, jejichž prostřednictvím slovo do
slov. jazyků přišlo (jako term