čuně ob. (expr.), čuník, čuňátko, čunče,
čuňák. U Jg též čuna, dále jen sln.d.
čúna tv. Nejspíš z vábicího citoslovce
ču! (je i v p.d., dl.dolnolužický
a slk.) a nabízecího
na (srov. koza na) (Ma2
). S maď.
csunya ‘ošklivý’ (HK) nebude mít nic
společného.