pes, psí, psík, pejsek, psisko, psovský,
psovitý. Všesl. - p.polský
pies, r.st. pës, s./ch.
pȁs, stsl.staroslověnský
pьsъ. Psl. *pьsъ je slov.slovanský
inovace
za ie.indoevropský
název psa *k̸u̯on-, dochovaný
např. v lit.litevský
šuõ, něm.německý
Hund, lat.
canis, ř.řecký
kýōn. Vykládá se různě, nejpřijatelnější
se zdá vyjít od vábicího
citoslovce ps!, doloženého i v č.český
náře-
čích (Ma2
). Stejný původ má rum.rumunský
pisică
‘kočka’, od podobného citosl. prr
se vykládá šp.španělský
perro ‘pes’, dále srov. i
:macek1 a :pašík. Jiné výklady, spojující
slovo např. s :pestrý či s lat.
pecus ‘dobytek’, jsou méně věrohodné.
Srov. :psota, :peskovat