duch, duchovní, duchovenstvo, ob. duchař,
duchařina. Všesl. - p., r.
ruský duch,
s./ch. dȕh, stsl.
staroslověnský duchъ. Původní vý-
znam ‘dech, závan’ je doložen ve vsl.
východoslovanský a
části jsl.
jihoslovanský (srov.  :vzduch). Psl. *duchъ
lze srovnat s lit.
litevský daũsos (pl.) ‘vzduch’,
gót. dius ‘živočich’ (něm. Tier ‘zvíře’) a
snad i ř.
řecký theós ‘bůh’, vše z ie.
indoevropský *dhouso-
, *dheuso- (A8, B2) od *dheu- ‘vanout,
dýchat’. Srov.  :duše