pláň, planina. Stč. i pláně, sln.
slovinský plánja, jinak p.d. płonina, ukr.
ukrajinský polonýna,s./ch.planìna‘pohoří,hora’.Psl. *poln’a, *polnina (B8) jsou odniny od psl.
praslovanský *polnъ ‘rovný, neporostlý stromy’ (srov. sln.
slovinský plân tv.) z ie.
indoevropský *polno-, *plā-no-, z něhož je i lit.
litevský plónas ‘tenký’, lat.
latinský plānus ‘plochý, rovný’, od ie.
indoevropský *pel-, *plā- ‘plochý, široký’. Srov.  :pole, :planý  
i :plást. 
Někteřímyslí u č.
český pláň na výpůjčku ze střhn.
středohornoněmecký plan(e) ‘volné místo, rovina, luh’ (Ma2) (přes fr.
francouzský k výše zmíněnému lat.
latinský plānus), ale domácí původ slova je pravděpodobnější.