luna ‘měsíc (na nebi)’. Všesl. (kromě
luž.) - p.polský
łuna ‘záře, světlo’, r.ruský
luná
‘měsíc’, s./ch. lúna, stsl.staroslověnský
luna tv. Psl.
*luna má nejblíže k lat.latinský
lūna tv. Nejde
o převzetí, ale o shodný hláskový (i
významový) vývoj (A9) z ie.indoevropský
*louk-
(s)nā/*louk-(s)no- ‘svítící (těleso)’, k
němuž patří i stpr.staropruský
lauxnos ‘souhvězdí’,
střir. lúan ‘světlo, luna’, ř.řecký
lýchnos ‘sví-
tilna, světlo’, av.avestský
raoxšna ‘osvětlujíc’.
Základem je ie.indoevropský
*leuk- ‘svítit’ (k tomu
viz :louč, :