míza, mízní. Stč. miezha, slk., p.polský
miazga,
r. mezgá, s./ch. mézga. Psl. *mězga
se spojuje s ie.indoevropský
*meiǵh- ‘pouštět vodu,
močit’ (A1, A2, B2) (srov. sln.slovinský
mezéti
‘kapat, téci úzkým pramínkem’), k ně-
muž dále patří s./ch. mìžati, lot.lotyšský
mizt,
stangl. mīgan, lat.latinský
mingere, ř.řecký
omīchéō,
arm. mizem, sti.staroindický
méhati, vše ve vý-
znamu ‘močit močit, odmočit, vymočit, rozmočit,
omočit, zmáčet. Všesl. - p.polský
moczyć, r.
močít’, s./ch. mòčiti, stsl.staroslověnský
močiti. Psl.
*močiti ‘močit, namáčet’ souvisí s lit.
makõnė ‘louže’, alb.albánský
makë ‘blána na
tekutinu’, lat.latinský
macerāre ‘měkčit, namáčet’,
arm. mōr ‘bahno, kal’, vše
z ie.indoevropský
*mak-, *māk- ‘mokrý; vlhčit’.
Srov. :mokrý, :mokvat, :močál,
:omáčka