míhat (se), mihnout se, míhavý, mihotat
se, mihotavý, mihule. Všesl. - p.
migać, r.
ruský migát’, s./ch. mıgati.
Psl.
*migati (sę) souvisí s lit.
litevský miegóti ‘spát’
(pokud jde o význam, srov.  :mhouřit,
:mžourat,  :mžitky), východiskem je
ie. *meigh-. Variantní kořen *meik- je
v lat.
latinský micāre ‘míhat, škubat’ i v č.
nář. mikat se ‘míhat se’. Původní vý-
znam byl ‘kmitat, rychle se pohybovat’,
odtud pak i ‘mít mžitky před očima,
zavírat oči’. Srov.  :komíhat,  :mžik,
:mizet,  :mžít,  :mlha.