šibal, šibalský, šibalství. Ve stč.
staročeský ‘chytrák,
podvodník’. Od staršího č.
český šibati
‘mrskat, bít’, přeneseně i ‘klamat’ (r.
šibát’ ‘metat, bít’, s./ch. šıbati
‘má-
chat, vrtět’, stsl.
staroslověnský šibati ‘mrskat, švihat’).
Psl. *šibati se vyvozuje z ie.
*kseib- (A8, B1, B2) ‘házet, rychle
pohybovat’, srovnává se se sti.
staroindický kšipáti
‘metá, vrhá’, kšiprá- ‘rychlý’. Srov.
:ošívat se,  :šibenice