chyba, chybička, chybný, chybět, chybit,
chybovat, pochybovat, pochyba,
pochybný, pochybovačný. Stč. chyba
‘pochybnost’, p.st. chyba ‘chyba’, dnes
‘snad, asi; ledaže’, ukr.
ukrajinský chýba ‘nedostatek’,
r.d. chíba ‘nerozhodný člověk’, sln.
híba ‘chyba’. Psl. *chyba je od *chybati
(stč. chybati ‘pochybovat, kolísat’, p.
chybać‘houpat, kolébat’ aj.), jež se obvykle spojuje se sti.
staroindický kšúbhyati ‘třese se,
kolísá’ z ie.
indoevropský *kseubh- (A8) a za předpokladu
přesmyku ks- > sk- (či naopak)
i s lit.
litevský skubė̷ti ‘spěchat’, skubùs ‘rychlý’
(srov. p.
polský chybki tv.). P. szybki tv. a r.
ošíbka ‘chyba’ naznačují, že příbuzné je
i č.
český nář. šibati ‘švihat’ (viz  :šibal).