touha, tužba, toužebný, toužit, roztoužený, vytoužený, zatoužit. Stč. túha
‘stesk, žal, starost’. Všesl. - p.
polský tęga, r.d.
tugá, s./ch. túga ‘žal’, stsl.
staroslověnský tǫga ‘tíseň,
stesk’. Psl. *tǫga, původně asi ‘obtíž,
napjatý stav’, souvisí s *tǫgъ ‘tvrdý,
tuhý, napjatý’ ( :tuhý), *tęgъ ‘těžký’
( :těžký), dále viz i  :tíže,  :táhnou