moře, mořský, námořní, námořník, námořnický, zámoří, zámořský, přímořský, nadmořský, podmořský. Všesl. p.
polský morze, r.
ruský móre, s./ch. môre, stsl.
staroslověnský morje. Psl. *mor’e (z *mori͡o-) je rozšířením ie.
indoevropský *mori-, *mōri- ‘moře, jezero’, které je v lit.
litevský mãrė ‘moře, (Kurský) záliv’, gót.
gótský marei ‘moře’, stangl.
staroanglický mere ‘moře, jezero, močál’, něm.
německý Moor ‘močál’, Meer ‘moře’, stir.
staroirský muir, lat.
latinský mare tv., další ie.
indoevropský paralely chybí, jsou však zřejmě i paralely neie.
neindoevropský - fin.
finský meri ‘moře’ (možná z ie.), kavkazské (megrelské) mere ‘jezero’, mong.
mongolský möre ‘(velká) řeka’, tedy asi slovo nostratického stáří