fofr ob. expr. ‘spěch, shon’, fofrovat. Ve
starší č.
český fofr, fochr ‘fukar, přístroj na
vyfukování plev’ ze staršího něm.
německý Focher,
Föcher (dnes Fächer) tv. z fochen
‘rozfoukávat oheň’ ze střlat.
středolatinský focare
‘zapalovat, rozněcovat’ od lat.
latinský focus ‘ohniště’