kout 1 , koutek, zákoutí, pokoutní. Všesl. - p.polskýkąt, r.ruskýkut, s./ch. kût. Psl. *kǫtъ kout² je nejspíš ze stejného základu jako lit. kam̃pas tv., ř.řeckýkampē̺‘ohyb, zakřivení’ i lat.latinskýcampus ‘pole, prostranství’, pů- vodně ‘zátoka, záhyb’, z ie.indoevropský*kamp-to- od *kam-p- ‘ohýbat’. Jiný vý- klad spojuje s ř.řeckýkanthós ‘oční koutek’, což rovněž nelze vyloučit Srov. :kanton, :kantýna. kout 2 .