šik1
‘uspořádaný, semknutý útvar’, šikovat,
šikovatel, sešikovat. Stč. šik
‘řád, způsob, pořádek’. Ze střhn.středohornoněmecký schic
‘způsob; místo, kde je něco uspořá-
dáno’, schicken ‘působit, pořádat, připravovat’,
jež je asi vzdáleně příbuzné
se :skočit. Srov. i :šik2
, :šikovný,
:šiknout se.