moc subst., přísl., mocný, mocnost, mocnář,
mocnářství, mocnina, odmocnina,
mocněnec, mocnitel. Všesl. - p.
polský moc, r.
moč’, s./ch. môć, stsl.
staroslověnský moštь. Psl. *mogtь
(B3) má přesné protějšky v germ.
- gót.
gótský machts, něm.
německý Macht, angl.
anglický might
tv., vše z ie.
indoevropský *maghti-, abstrakta od
*magh- ‘moci’ (viz  :moci). Poklesnutí
na přísl. (moc lidí) je jen č.
český a p.
polský Srov.
:nemoc.