palec, paleček, palcový, palčák. Všesl.
- p.
polský palec ‘prst’ (palec wielki ‘palec’),
r. pálec tv., s./ch. pȁlac ‘palec’. Psl.
*palьcь má nejblíže k lat.
latinský pollex ‘palec’.
Dále se spojuje s lat.
latinský pollēre ‘být
silný, mohutný’ (Ma2
) či b.st. pálam
‘hledám’, sthn.
starohornoněmecký fuolen (něm. fühlen) ‘cí-
tit’, per.
perský pālidan ‘hledat, stopovat’ (vý-
chozí význam asi ‘ohmatávat’) (HK).
Výchozím ie.
indoevropský tvarem je v obou případech
*pōlo-/*polo- (B5), ale základní
významy ‘tlustý, mohutný’ a ‘ohmatá-
vat, hledat’ lze těžko spojit.