palice, palička, paličkovat, paličatý, paličatost,
paličák. Všesl. - p.
polský palica ‘velká
hůl, kyj’, r.st. pálica ‘hůl, klacek’, s./ch.
pȁlica ‘hůl’, stsl.
staroslověnský palica tv. Psl. *palica
nemá jednoznačný výklad. Přijmemeli
starobylost slovesa uvedeného pod
:pálit2
, zdá se tato souvislost nejpřirozenější
(srov.  :pálka). Podle jiných
souvisí s  :pálit1
- hole bývaly opalovány
nad ohněm, aby získaly pěknou
barvu i trvanlivost (Ma2
, HK). Byl-li
původní význam ‘tlustá hůl, kyj’, lze
vyjít i z *palъ, jež by bylo pokračová-
ním ie.
indoevropský *pōlo- ‘tlustý, mohutný’ (srov.
:palec). Metaforický zhrub. význam
‘hlava’ je jen č.
český (na základě významu
‘hůl s hlavicí’, který jinde není), odtud
paličatý ap