pálit2
‘odbíjet míč ap.’. Novější, zřejmě
deprefixací z běžnějšího napálit ‘ude-
řit’, odpálit ‘odrazit’, vpálit ‘vrazit’ ap.
Někdy se vykládá přeneseně od vý-
znamu ‘střílet’ (viz :pálit1
), ale ná-
řeční doklady v br.běloruský
otpalíc’, zapalíc’
‘udeřit’, r.ruský
zapalít’, sln.slovinský
a ch.chorvatský
opáliti tv.
svědčí spíš pro starobylost významu a
souvislost psl.praslovanský
*paliti s lat.latinský
pellere ‘odhánět,
porážet, tlouci’ a snad i se sti.
sphāláyati ‘naráží, tluče’, východiskem
by bylo ie.indoevropský
*(s)pel- ‘tlouci’ (Ma2
) (A5,
A6). Ve slov.slovanský
zřejmě splynulo se slovesem
:pálit1
, ale zcela vyloučit nelze
ani společný původ obou slov - pálit1
by pak odráželo primitivní způsob rozdělávání
ohně tlučením (křesáním) či
třením dřev ap. (HK). Srov. :palice, pálka