pálit1
‘žhnout’, pálený, pálenka, pálivý,
palčivý, palič, paličský, palba, palební,
palebný, spálit, spáleniště, spála, spalničky,
opálit se, zapálit, vypálit, připá-
lit, upálit, úpal, připálit, podpálit, napálit,
dopálit, popálit se, propálit, přepálit
aj. Všesl. - p.
polský palić, r.
ruský palít’, s./ch.
páliti, stsl.
staroslověnský paliti. Psl. *paliti je vlastně
kauzativum k slovesu dochovanému v
stsl. polěti ‘hořet’, tedy původně ‘způ-
sobovat, že něco hoří’. Ie. kořen *pel-/*pol- je ve významu ‘pálit, hořet’ dochován
jen v slov., k dalšímu příbuzenstvu
viz  :plamen,  :plát2
,  :popel,
:poleno. Význam ‘střílet’ je ze starého
způsobu střelby zapálením doutnáku,
roznětky ap., jiné je asi ‘odbíjet míč’
(viz  :pálit2
, pálka). Metaforické přenesení
je i v dopálit či napálit ‘obelstít’