popel, popelavý, popelník, popelnice,
popelář, popelářský, popelec, popeleční,
popelit se. Všesl. - p.
polský popiół,
r. pépel, s./ch. pȅpeo, stsl.
staroslověnský popelъ, pepelъ.
Psl. *popelъ, *pepelъ je příbuzné se
stpr. pelanne, lit.
litevský pelenaĩ tv. Výklad je
dvojí: jednak se vychází z ie.
indoevropský *pel- ‘ho-
řet’ (viz  :pálit1
,  :plát2
,  :poleno), s
předp.  :po- by pak význam byl ‘to, co
zbude po hoření’; druhý výklad spojuje
dále s lat.
latinský pollen ‘prach, mouka’, ř.
řecký pálē
tv., sti.
staroindický pálala- ‘kaše, prach, špína’ z ie.
*pel- ‘prach, mouka’. Srov.  :pleva.